Už se konečně přiblížil den odjezdu na tolik očekávaná výlet. Opět jsme to nějak moc nenaplánovali. Jen jsme koupili zpáteční letenky Singapore - Manily a Manila - Boracay.
Nastal čas se přemístit na letiště. Honza Novák, Heiko Rotzkratz a já jsme se sešli na stanici metra a vydali se na náš 8 denní výlet. Let do Manily trval něco málo přes 3 hodiny, a když jsme přilétli, tak nás čekalo nemalé překvapení. Místo toho abychom byli v Manile, jak jsme očekávali, vystoupili jsme na letišti "Manila (Clark)". Tak to alespoň stálo na naší letence. Toto malinkaté letiště je od Manily vzdáleno 90 minut autobusem.
Hned u vchodu se nám snažila horda neodbytných obchodníčků nabídnout "výhodnou" cestu do Manily. Ale my, už zkušení z Centrální Ameriky, nikde a nikdy neberme první nabídku, a tak jsme smlouvali a poptávali se. Nakonec jsme našli autobus za asi třetinu oné "výhodné ceny".
Ubytování v Manile jsme měli zařízené přes www.CouchSurfing.com (serfování po gaučích). Byl malinko problém našeho hostitele najít, ale nakonec, po pár vypůjčení telefonu od místních, okradení od taxikáře a dotazech na kolem jdoucí se to povedlo.
Ubytování bylo věru skromné. Na mě vyšel takový podivný gauč ze dřeva a výpletu. Nebylo to zrovna ideální spaní, protože jsem se necítil dobře, a tak mi to moc nepomohlo. Asi jsem měl zánět nosohltanu, ke kterému jsem přišel v Singapore od klimatizace.
Celý CouchSurfing je kapitola sama pro sebe. Jdete vlastně do neznámého. Nemáte ani klíč od bytu, prostě nejistota. Ale zase poznáte nové lidi, většinou místní, takže vás třeba i provedou a ukážou něco zajímavého. Ale na rodinnou dovolenou to rozhodně není :-)
Naši hostitelé byli velmi pozorní. Na večeři nás vzali do blízké restaurace, která bylo mnohokrát levnější než Singapore. Konečně jsem si mohl dopřát večeři s pivem bez výčitek svědomí za utrácení. Během večeře jsme povídali, tak se jsme se aspoň něco dozvěděli.
Na Filipínách je průměrná měsíční mzda 10 000 php ~ 5 000 czk. Mluví se tam anglicky a tagalogem, který díky koloniální historii má prvky ze španělštiny, angličtiny a kdo ví z čeho ještě. Filipíny se rozkládají na 7107 ostrovech, z nichž je řada neobydlená.
Na jeden z nich jsme se rozhodli jet podívat v sobotu ráno, ale to až v dalším příspěvku...
Ještě k našemu hostiteli a jeho domu. Dům byl podle našich standardů v zanedbaném stavu, ale to je na Filipínách asi běžné, a tak se nikdo nevzrušoval. Záchod a koupelna měli podivný vzhled. Toaletní papír jsem nikde nenašel. Asi jim místo něj sloužil kýbl vody s naběračkou na splachování. Na CouchSurfingu jsme nebyli sami. Byl tam ještě jeden Ital a Švýcar. Oba cestovali po Asii už nějakou chvilku. Ital rok a půl a Švýcar dva a půl. Každý sám, postě jen tak... Taky způsob jak trávit život. Nutno podotknout, že oba byli třicátníci, ne žádní pobláznění mlaďáci jako my :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat